Jdi na obsah Jdi na menu
 


dovolená - Lužnice, 14.-20.6.2008

22. 6. 2008

dovolená - Lužnice, 14.-20.6.2008

   Je sobota ráno, pakuju věci na týdenní dovču a taky vypravuju Ríše na cestu vlakem ... bo já s bambulkama jedeme ještě na návštěvu za přáteli do Velkého Meziříčí, kde se koná sraz účastníků z diskuze na webu cz-pes. Pár minut jsem poseděla, pokecala ... a pak šupky na asi tříhodinovou cestu směrem k našim vodákům. Původně jsme ve Velzu měly přespat, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela ... přece jen dlouhá cesta přede mnou a ráno by to bylo moc na honem a taky bylo lepší býti s nimi hned od startu.

 

   A jsme tu ... Suchdol nad Lužnicí u ohýnku čekajíc na grilovaný maso... okamžik před námi dorazili vlakaři a zrovna se snažili rozbít stany, asi minutku po nás ještě dojeli známý na pokec.

   Ikdyž byla většina značně znavena z cesty, i přesto zasedli k ohýnku a oddávali se společné zábavě při grilovaným masíku a pivečku.

   V neděli se všichni kromě mne, mišutek a kámoše Zbyňka nalodili a vyrazili po starém toku řeky Lužnice. Před sebou měli cca 12 kilometrů a žel bez jakýkoliv zastáveček na osvěženía cíl dnešniho dne byl plánován v campu v Majdaleně, kam jsme si to s doprovodnými vozidly hned namířili.

  

Maggie a Reganka se rochní ve vodě

 

   Bylo krásně atak jsme se s Magu  a Regu čachtaly ve vasru a vyhlíželi naše, zatímco spoluřidič si dáchl ve stínu stromů.

  

 

 

Richin a RichmondAaa, už je máme tady velká vítačka

... jako by ty dvě neviděly páníčka sto let ...

   Tož první část maj zdolánu.

   Ukecala jsem Peťku, že zkusíme nalákat masky molossovité na loďku, ale ani jednu to vůbec nazajímalo ... prej raděj se budou rochnit ve voděnce ... stejně by to s nima nešlo, tak maximálně na raftu 

   Znovu je třeba postavit domečky, ale v první řadě je nutno doplnit tekutiny a něco zobnout, takže jsme si to všici odštrádovali ku místnímu stánku.

   Až se ploutníci dali zase do gala, opět jsme se sešli u stánku. Já s Adriankou a Martinem jsme si zahráli petangue ... ani nevím, kdo vlastně vyhrál ... ááále co, to je fuk, hlavní je, že jsme si zasportovali

   V pondělí čekal vodáky opravdu voříšek ... vodáci před svým nejdelším a nejtěžším úsekemmyslím, že říkali něco o 27 kilácích a to po voleju, včetně překonání největšího (nejen v ČR, ale i v celé střední Evropě) rybníku Rožmberk, a bohužel i dnes neměli šanci potkat žádný přívodní tekuté povzbuzení (ale jsou to fiškusi, na každou cestu byli vždy vybaveni drinky v petkách, jež si vláčeli za sebou, čímž je i zároveň chladili)penguin waiter.gif (18421 bytes)

   My se přemístili do autocampu v Lužnici a vyčkávali. Mezitím tam Zbyňda potkal svýho bejvalýho spolužáka (jaká to náhoda) a ten teda se svou partou měli tento náročný úsek již za sebou a povídal, že je to teda fakty nekonečná makačka

   Aby se nemuseli ti naši chudáčci nadření ještě zabývat stavbou přístřešků, tak jsme byli tak hodní, že jsme se do toho pustili, aspoň jsme zabily čas.

   Camp pěknej, ale bez občerstvení, bez sprch ... navíc pesanky se museli víc hlídat,dobermans no trespassing protože tam volně pobýhali dalmatin, vlčák a jorkšír a jejich páníci nikde, takže holky byly furt ve střehu.

   Za zvučného doprovodu se naráz zjevili vodáčci ... totálně hin ... jak byli přešťastní, když spatřili své úbytky přichystaný, takže proběhlo malé, v rámci možností, vopláchnutí, nakrmení hladových krků výbornou Ríšovou svíčkovou s knedlíky a vyrazilo se do místní domácí hospůdky, kterou jsme my soušníci v mezičase objevili. Dneska se šlo relativně brzo spát, bo únava byla dosti velká.

naše lodě

 

 

 

   Po velmi deštivé noci nadchází úterý a my se střídáme v kočírování, Ríša přebírá Magušku a Reganku a taky klíčky od káry , no a já pádlo a rum - příhodné vybavení správného vodáka ... lambada, dnešek je ve znamení asi tak 12 km a já jsem odpočatá, takže pro mě byl tento vodní čas naprosto v pohodě.

   Tentokráte cílový bod kemp Meruše ... po odpočinkových zastávečkách na posilnění, odhazování písku, překonání kamenitých mělčin, sjetí asi dvou malinkých splávečků ... jsme na místě. Parkování bylo dosti banhnité ... vodu bys marně hledal ... nu což, jsme tady a první cesta vede na chlazený pívo.

   Poté všichni využili místních spršek whouw, na to jsme se moooc těšili.

Vymydlení, voňavý a nakrmení usedáme u tamního stánku Sob, Peťka a Merin.. obsluha to tu brzo balí, takže se nakupují zásoby a přemísťuje k přírodnímu teploučku kde zábava valí v plném proudu

yellow jumping bird

   Ve středu u snídaně se rozhodlo, že dál se nepluje, tudíž zůstaváme v Meruši. Velitelka zájezdu Peťka ufakčila skvělý těstoviny s majdou. Sob s Koníke a naše mišutkyNěkteří jsme se vošplouchali v blízkém pískovém lomu ... skvělý osvěženíčko .

   Padl návrh vyjít do nedaleké vesničky Vlkov, do Zájezdního hostince (ty jo, supr výzdoba, mimo jiné měli na stropě kůži z žirafy)

   Tři nedočkavci vyrazili napřed, pak další část a asi po necelý hodince i zbytek osazenstva. Občerstvili jsme se, poklábosili a zhodnotili dovču do tohoto bodu. Andrejka s Pavkem vyvedli Mag s Regan na prochajdu kolem vody ... prej byly poslušný ... šikovný panenky happy dog with bone.

   K večeru jsme to otočili zpět ku kempu,živá myčka kde se pokračovalo v rozjímání ... najednou přišel hlad a tak abychom se nezabívali miskama, dva dobrovolníci přinesly hrnec s těstovinami a lžícemi ke stánku ... jakmile bylo vyjezeno, zapla se živá myčka ... holky se zabavily 

 

   
   Je čtvrtek dopoledne a půlka účastníků nás opouští ... musejí do práce a tak různě za povinnostma.

   My zbývající vyražíme do Tábora.město Tábor Nejprve jsme si vyšli, kromě Maggie a Reganky s páníčkem, na vyhlídkovou věž Kotnov, nahoře je skvělý pohled, kde město Tábor máte jako na dlani.

   Po chvíli oddechu u Bechyňské brány při poslechu kapely, za účelem nutného nákupu já s Ríšem a Pavkou jsme to pak vzali městem na náměstí a ostatní s mišutkama spodem přírodou ... probendili jsme celý náměstíčko, koupili nějaký věcičky a usedli u Žižiky na odpočinutí.

   Z parkoviště jsme jeli ke strécovi a jeho družce do přilehlé části pod názvem Horky. Po přivítání se postavili stany a ihned na to se šlo pár set metrů nadlábnout do restaurace, kde jsme zvesela se hostili a vydrželi do pokročilé více než půlnoci.

   Na druhý den v pátek se strejda uvolnil na chvíli z práce a nabídl nám nápoje dle libosti a taky předvedl své trumfy z mysliveckého okruhuSob z Canady ... jeho největší chloubou je vlastnoručně zkolený sob, myslím, že to byl tenkrát v Canadě ... vlastně všechny jeho vystavený zvířátka je jeho práce (klobouk dolů).

   Rozloučili jsme se, poděkovali za azyl a kolem druhé hodiny jsme vyrazili již k domovům. Ještě jsme se zastavili po cestě na jídlo (aby to nebylo zas tak moc všechno hladký, tak fun bus píchl  takže proběhla ještě výměna kola) a pak už jen fofrem domůůů.

   Pardon, bych zapoměla ... sraz byl v Tuřanech na rozebrání věci, bo vše vezli koníkovci v jejich výtečným karavánku. Pokec, pivko, limča ... a teď už fakty ku našemu domečku.

   Byl to nádherný týden, strávený s prima lidičkama  totálně zmrtvení jak my, tak i bambule. Hodili jsme sprchu a zalehli k telce.

   Krom vzpomínek a malých prezentů, dovezli jsme si i megaaa nášup foteček

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Škoda soba!!!

(Sob, 3. 7. 2008 12:38)

Teda s vašim strejdou by jsme urcite kámoši nebyli!
Ješte, že jsem odjel s první várkou domů ...
:)